Slavomír Horák
Osobnosti v Tádžikistánu
(Článek otištěn
v bulletinu česko-íránské společnosti č. 3/2000, s. 57-58)
V 1. čísle Bústánu
jsme ve zprávách informovali čtenáře, že Prahu a Karlovy Vary navštívil
president Tádžické republiky s početným doprovodem průmyslníků a osob
z okruhu politiky. Tato událost z nejasného důvodu nenašla ohlas
v našich médiích. Tádžikistán je nám ovšem velmi blízký a považujeme za
vhodné znát lépe jeho představitele i jeho současnou situaci.
Presidentem Tádžické
republiky nyl v podzimních volbách roku 199 zvolen drtivou převahou Emómalí
Šaripovič Rahmónov. Narodil se 5. října 1952 v Dangarinském okrese
Kulóbské oblasti na jihu země (dnes oblast Chatlón). Po absolvování střední
školy pracoval jako elektrikář v městě Kurghón Teppa s přestávkou let
1971-1974, kdy sloužil v Tichomořské flotile. Od roku 1977 studoval na
ekonomické fakultě univerzity v Dušanbe. Od roku 1982 se věnoval politické
práci, v letech 1987-1992 byl předsedou sovchozu v dangarinském
okrese. Roku 1990 byl zvolen poslancem nejvyššího sovětu Tádžické SSR. Po krizi
z jara 1992 a vypuknutí občanské války byl Rahmónov zvolen 16. listopadu
1992 na 16. zasedání Nejvyššího Sovětu Tádžické republiky předsedou tohoto
orgánu – vystřídal v této funkci Rahmóna Nabíjeva - a to tehdy byl post nejvyššího představitele
státu. Dne 6. listopadu 1994 byl pak zvolen prezidentem republiky. Současně ej
předsedou vládnoucí Lidově demokratické strany Tádžikistánu. Je ženatý a má osm
děti.
Ještě před volbou
prezidenta v roce 1999 se konalo referendum, jež vneslo množství změn do
27 ze sta článků tádžické ústavy. Bylo např. prodlouženo funkční období
prezidenta na sedm let, prezident je volen nadále přímým a tajným hlasováním.
Kandidátem může být občan ve věku od 35 do 65 let, který zná tádžický jazyk a
má v Tádžikistánu alespoň deset let trvalé bydliště. K registraci
musí získat nejméně 5% voličského elektorátu a volba je platná jen ři účasti
aspoň 50% oprávněných voličů.
Podle nové ústavy
prezident se souhlasem madžlisu (parlamentu) jmenuje a odvolává ministry a
předsedu vlády, soudce, generální prokurátory, je velitelem ozbrojených sil,
podpisuje zákony aj. Plný text ústavy a další informace jsou na internetové
stránce http://angelfire.com/sdtajikistanupdate.
Oficiální zpráva zněla,
že voleb roku 1999 se v Tádžiksitánu účastnilo 96,9% oprávněných voličů,
Rahmónov získal 96,9% odevzdaných hlasů. O prezidentský úřad se ucházel také
davlat Usmon, kandidát Islámské strany obrody. Ten však získal jen 2,3% hlasů.
Davlat Usmón se narodil 20. května 1957 v Kabódijónské
oblasti. Pracoval v různých dělnických profesích do zvolení do vedení
Islámské strany obrody SSR roku 1990. Současně byl jmenován náměstkem předsedy
tádžické části tohoto hnutí. Po vyhlášení nezávislosti republiky a
osamostatnění Islámské strany Tádžikistánu se stal jejím místopředsedou. Po
událostech v Dušanbe na jaře 1992 se stal členem „vlády národního
usmíření“.
Po vyhrocení situace
v zemi emigroval roku 1993 do Afghánistánu a pak do Pákistánu. Pokračoval v činnosti Islámské strany
obrody a podílel se na mezitádžických rozhovorech. Do vlasti se vrátil roku
1996 a o dva roky později byl jmenován ministerm pro ekonomiku a vnější
ekonomické vztahy republiky Tádžikistán.
Vedle uvedené Tajikistan Update také
:
Radio Svobodná Evropa – http://www.rferl.org.
Na to serveru je denně stručné zpravodajství o událostech ve Střední Asii.
Soros foundation – http://soros.org/centraeurasia.html.
Výběr různých odkazů a článků o Tádžikistánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu.
Antony Bichel personal
homepage – http://www.rockbridge.net/bichel/cenasia.htp
nebo http://rockbridge.net/personal/bichel
o Střední Asii, včetně Tádžikistánu.
Iraj Bashiri home page
http://ilasll.umm.edu/bashiri/iraj.html.
O tádžické a perské kultuře, např. zajímavá studie o Sadriddínu Ajním a
základní kurs perštiny.
Centraľnaja Azija i
Kavkaz – http://www.communique.se/cac.
Dovouměsíčník o střední Asii a kavkazu, také o Tádžikistánu.
Institut zemí Asie a
Afriky Moskevské státní university (MGU) – http://www.iaas.msu.ru. Jedna
z nejprestižnějších fakult v Rusku, zabývajících se výukou východních
jazyků. Obsahuje zajímavé představení Katedry íránské filologie z oblasti
íránské a afghánské kultury, on-line verše Omara Chajjáma, Háfeze a odkaz na
Rusko-íránskou společnost.